Být naživu není to samé jako opravdově žít. Je důležité nejdříve poznat a pochopit sám sebe. Tohle je příběh o tom, jak jsem na to šel já.
Úvodem
Co znamená opravdu žít
Možná si řeknete: „Vždyť já přece žiju.“ Ale je tomu opravdu tak?
Být naživu totiž není to samé jako opravdově žít. Mezi normálním, běžným životem a skutečným žitím se během několika desítek posledních let vytvořila obrovská propast.
Co tedy znamená doopravdy žít?
Je to život, ve kterém každý den trávíme děláním něčeho, co má pro nás smysl, co milujeme, pro co máme vášeň a u čeho přestáváme vnímat čas. Život, ve kterém jsme schopni naplňovat své poslání, osobní vize a sny. Život, ve kterém jsme schopni projevovat to nejlepší co v nás je. Život, ve kterém každý den trávíme jako by měl být náš poslední.
A koneckonců, kdo by chtěl svůj poslední den strávit děláním nečeho, co nemiluje?
Kdo nám to všechno upírá
Je to právě systém, který nám život bere. Nemorální, bezcharakterní, penězi a mocí řízený, nemocný systém.
Narodíme se jako unikát. A namísto toho, abychom se jako unikát vyvíjeli, abychom světu mohli přispět tím nejlepším co v nás je, jsme všichni postaveni do stejné řady jako cvičené opice. Značkováni, známkováni. A stane se z nás průměr.
Někdo kdo je lepší průměr to dotáhne na vysokou. Někdo je horší průměr. Ten na vysokou nemůže, protože mu nejde třeba matematika. A nikoho už nezajímá, že exceluje v jiných věcech.
Protože na to se tady nehraje.
No a co, že umíme lépe vařit, kopat do míče nebo okopávat kytičky než ředitel banky. Máme přece tabulky a ty nám říkají, že on je lepší než my.
A tohoto jsme součástí. Tohle necháváme dopustit.
Proč je těžké začít žít
Je to jako znovu se začít učit chodit. Je to jako začít plavat proti proudu, jako přijít v růžovém obleku tam, kde jsou všichni v černém.
Společnost nám totiž dopomáhá tím, že máme strašáka dělat něco jinak, než ostatní.
Musíme najít odvahu nechat se společností označkovat jako "jiný, zvláštní, divný.” Musíme najít odvahu obléct si ten růžový oblek a začít za svůj život bojovat. Odvahu a vůli.
Jak znovu postavit most mezi onou propastí
Mostem mezi onou propastí mezi životem a žitím je osobní rozvoj.
Je to uvědomění si té propasti, která vznikla mezi námi a naším skutečným já. A je to učení se, jak být zase sám sebou a jak přes ni opět postavit most a začít znovu žít.
Je to znovunalezení harmonie a souladu těla, mysli a duše.
První krok v objevování sebe sama
Pamatuji si sebe před dvěma lety. Nevěděl jsem o tomhle nic. A o sobě? O sobě jsem nevěděl už vůbec nic.
Nikdo mi neřekl jaký je skutečný význam života. Jak tenká je hranice mezi jeho prožitím a promarněním. Nikdo mě nevedl k tomu, abych se učil o sobě samém. Abych zjistil kdo vlastně jsem a naplno toho využil.
Děkuji školo.
Den, kdy se mi začal měnit pohled na život, byl den, kdy jsem vzal do ruky knihu Konec prokrastinace.
Tenkrát jsem ještě pracoval jako makléř a knihu jsem si koupil, protože jsem měl strašné problémy se přemluvit něco dělat. Měl jsem radost, když mi odvolali schůzku, a nevydělal jsem skoro nic, protože mě to téměr vůbec nebavilo.
To, co mi rozsvítilo v hlavě, byla její první polovina. Teorie. Teorie o tom, proč prokrastinujeme.
Určitě je na podobné téma spousta dalších knih. Ale konkrétně tahle mi jako první otevřela oči. A bavilo mne ji číst. Čte se rychle a je jednoduché vše pochopit. A jsou tam obrázky :)
Prvním důležitým krokem je tedy pochopení.
Pochopení toho, jak obrovský význam v našem životě hraje to, co děláme. Pochopení toho, proč váš kolega může milovat práci, kterou vy nesnášíte.
Osobní jedinečnost v praxi
Věřím v to, že jedinečnost v každém z nás nám umožňuje dělat jednu konkrétní věc lépe, než kdokoliv jiný na světě.
Jsou věci, které máme rádi, věci, které rádi nemáme, věci, ve kterých jsme dobří, a věci, ve kterých naopak dobří nejsme. A někde za tím vším se nachází něco, co milujeme, pro co máme vášeň a talent, jsme v tom přirozeně dobří a přestáváme u toho vnímat čas.
Ten stav se nazývá flow, a pakliže tu věc opakovaně děláte, trénujete, zlepšujete se v ní, jste schopní v ní nakonec dosáhnout opravdového mistrovství. Být v ní lepší, než kdokoliv jiný.
Někdo zjistil, že pro dosažení mistrovství musíme strávit alespoň 10.000 hodin děláním dané činnosti. A upřímně, kdo by chtěl strávit 10.000 hodin děláním něčeho, v čem dobrý není, co ho nebaví a k čemu se musí nutit?
Všechno spolu úzce souvisí.
Bohužel nás ve škole neučí naslouchat své intuici, duši, svému podvědomí.
Buďte sami sobě koučem
Začal jsem tím, že jsem začal hledat koučovací otázky na téma „Jak zjistit na co mám talent,“ a podobně. Později jsem ale zjistil, že je to mnohem komplexnější a složitější.
První z otázek, na které jsem začal hledat odpovědi byly tyto:
- Čím jsem chtěl být jako dítě?
- Na co jsem si jako dítě hrál?
- Při čem ztrácím pojem o čase?
- Při čem se cítím šťastný?
- V čem jsem dobrý?
- Co mi jde lehce?
- Co na mě obdivují ostatní? S čím si ke mě chodí pro radu?
- Jak vypadá můj ideální pracovní den?
- Co by stálo na mé vizitce nebo náhrobním kameni?
- Co za předměty mě bavily ve škole?
- Co byly v životě mé 3 největší úspěchy?
Možná najdete, nebo vás napadnou i další. Je třeba nechat vše uležet. Věnovat tomu čas a jít do hloubky. Odpovědět si na otázky a pak se ptát proč tomu tak je/bylo?
Když jsem vše nechal uležet, promyslel a uvědomil si, začaly mi na povrch vycházet první myšlenky, pocity, informace. Bylo to období, kdy jsem si řekl, co určitě dělat nechci (makléře), a co bych asi tak dělat chtěl.
Nakonec se stalo ale to, že jsem začal skákat od věci k věci. Něktěří mi říkali, že nevím co chci. Bylo to dlouhé hledání. Ale stálo to za to.
Další důležitou věcí pro mě bylo:
Dávat si zpětnou vazbu a budovat své uvědomění
Ať budete přemýšlet nad děláním čehokoliv, zkuste to. Jakmile totiž začnete skutečně hledat, začne fungovat zákon přitažlivosti a nic z toho, co uděláte, nebude ztráta času. Protože jste to k sobě sami přitáhli.
Skákal jsem od věci k věci, ale díky každé jsem se o sobě něco nového dozvěděl.
Jakmile něco zkusíte a časem zjistíte, že vás to k tomu nakonec netáhne, nevadí. Musí ale přijít zpětná vazba. Musíte přemýšlet nadtím, proč tomu tak je a taky nadtím co vás k tomu táhlo předtím. A ptát se na otázku PROČ?
Je to jako loupat cibuli.
Přemýšlejte nad vším.
Proč vás něco baví a nebaví. Proč se vám něco líbí a nelíbí. Proč ve vás různé věci a situace vyvolávají různé pocity a jaké to jsou. Dávejte si zpětnou vazbu ke všemu co zažijete. Ke každé myšlence.
Důležitá je každá informace. Nedozvíte se o sobě totiž jenom v čem jste dobří nebo ne. Začnete odkrývat celý váš profil. Celé vaše já.
Vaše silné stránky a talenty, vaše hodnoty, motivace, vlastnosti, vzorce ve vašem chování, to jak reagujete na určité situace, co ve vás vyvolává jaké emoce, co vám dělá radost, jaké lidi potřebujete mít kolem sebe a co hledáte u svého nejlepšího přítele, co je vaším cílem, čeho chcete dosáhnout, čím chcete přispět světu, kdo je vaším hrdinou a na vrcholu toho všeho - co je vaším posláním.
Přemýšlejte. Je to o tom žít život a to za to stojí.
Vedlejším produktem tohoto hledání je také fakt, že vám pomůže s růstem vašeho zdravého sebevědomí.
Pamatujte, CESTA je CÍL. A tahle ceste je krásná a já vám to můžu dosvědčit.
Moc vám přeju dosáhnout těch stejných pocitů, které to přineslo a přináší mě.
Pomohlo vám to s něčím? Něco si uvědomit? Něco změnit? Chcete se mě na něco zeptat? Napište mi do diskuze. Odepíšu všem.
