Odpadávající nehty, pokažený telefon, další pád na skůtru. Kam až to dojde?
Tréninkem do pekel
Maximizer ve mně mě nenechá klidným, a tak jsem už svému tréninku na PCT věnoval docela dost času i úsilí.
Zatím jsem z toho vyšel špatně třemi věcmi:
- pod dvěma prsty na nohou se mi vytvořily puchýře a podlitiny, a když jsem puchýře propíchul, nehty mi zůstaly odchlípnuté a tak mi teď visí jen na vlásku,
- běhal jsem běhal až jsem si sedřel bradavky - což je pro mě na druhou stranu pozitivní, protože to svědčí o úsilí a stačí je příště přelepit náplastí,
- jelikož jsem v Indonésii běhal déšť nedéšť, když jsem chtěl točit video pro Hithit, zjistil jsem, že už mi na mobilu nefunguje mikrofon.
Po tom, co jsem několik dní proležel s nemocí, jsem v Chiang Mai začal zase trénovat, než přišlo další zranění. Takže jsem v podstatě běhal jen dva dny.
Se skůtrem jak na skluzavce
Odpadávající nehty, pokažený telefon, a teď zase další pád. „Kam až to dojde?“ říkám si.
S několika lidmi jsme se v Chiang Mai vydali na cestu po známém okruku Samoeng loop, který má kolem 100 km. Na skůtrech.
Dva měsíce jsem strávil jízdami na naprosto chaotických cestách Thajska a Indonésie a vše bylo v naprostém pořádku. Teď se vydám na okruh, kde většinou nepotkáte ani živáčka, a schytám další držkopád.
Po dvou hodinách užívání si krásné scenérie začalo pršet, což se projevilo mokrými cestami, a já jsem měl to štěstí, že při přibržďování z kopce jsem začal klouzat jako na skluzavce, až jsem se nakonec vysypal a schytal několik modřin a odřenin.
Vypadalo to nevinně, ale teď mám občas pocit, že mám hrudníkem proraženou tyč. Snad se to brzy zlepší :-)
Bangkok
V sobotu jsem se přesouval do Bangkoku.
Prvně jsem tedy chtěl strávit týden, ale situaci jsem přehodnotil jednak proto, že mi všichni říkali, že tam týden nebudu mít co dělat, a jednak taky proto, že v úterý začínal velký Thajský svátek Songkran, a tak jsem se rozhodl, že ho strávím s přáteli z Phuketu.
Dobré ráno
Bangkok je opravdu velké město. Když jsem jel nadzemním rychlovlakem z autobusu do města, byly v podstatě vidět jen samé bytové domy. Do centra jsem dorazil kolem 6:30 a trochu mě překvapilo, že je skoro všude zavřeno. Obchodní domy otevírají v 10:00 (i přes týden).
Nač šetřit místem
Když jsem nakonec kolem poledne procházel obchoďák, tak jsem žasnul. Skoro celé třetí patro tady totiž bylo vyhrazeno pro drahé automobilky. Lamborghini, Maserrati, Bentley, Aston Martin, BMW a podobně.
Doprava
Všichni říkali, že v Bangkoku je největší blázinec na cestách. To jsem si nevyzkoušel, ale žasnul jsem nad barevností na cestách. Na cestě uvidíte opravdu velké množství taxíků s nevídanou barevností. Růžové, žluté, světle modré, světle zelené. Cesty jsou tady opravdu hezky barevné.
Cesta na autobus, aneb můj trénink na PCT
Do Bangkoku jsem přijel ráno a v 8 hodin večer už jsem měl odjíždět na jih. A když jsem se tak poflakoval po obchoďáku, usmyslil jsem se, že na 20 km vzdálenou autobusovou zastávku dojdu pěšky. Jednak v rámci mého tréninku na PCT, a jednak taky proto, že třeba po cestě i něco uvidím.
No ale když je hlava blbá, tak pak trpí celé tělo.
Jelikož bylo horko, šel jsem celou trasu v cuklích a dorazil jsem asi po 6 hodinách s dvěma puchýři na každém chodidle, díky čemuž jsem ještě včera (po 5 dnech) měl značný problém chodit.
A tak jsem se zase poučil, je mi dobře, a jsem rád, že jsem to ušel :-)
1500 km za 800 Kč
Hodně? Málo? Přiměřeně?
Z Chiang Mai jsem cestoval do Bangkoku a poté dále na jih na ostrov Koh Samui. Celkem cca. 1 500 km autobusem. Stálo to 800 Kč a byl jsem nakonec ještě docela dost překvapený.
Autobusy byly opravdu vyloženě cestovní, narozdíl od těch, co se s nimi jezdí na dovolenou na Jadran. Sedačky bylo možné sklopit asi o 30° a zároveň bylo asi metr místa na nohy. Šlo tedy spát úplně v pohodě.
Jako bonus bylo u obou jízd jídlo i pití zdarma, což mě docela překvapilo, protože v Asijském letadle se mi to nestalo ani jednou.
Další zloději
Na místo, ze kterého se přepravuje na ostrov, jsem dorazil kolem 5 ráno. Na autobusovém nádraží už čekali nažhavení řidiči a taxikáři. Během doby strávené v Asii jsem si už na ně vytvořil docela slušnou averzi.
Jelikož to bylo ráno po tom, co jsem ušel daných 20 km, opravdu špatně se mi chodilo, a tak jsem se nechal zlomit a do města se nechal odvést.
O tom, že jsou to zloději mluvit asi nemusím. Naštval jsem se ale ve chvíli, kdy mě chlapík vyhodil u nejdražší cestovky ve městě. Potřeboval jsem se totiž nějak dostat na samotný ostrov. Tentokrát už jsem se zlomit nenechal a s bolavými chodidly jsem vyrazil dále do města, kde jsem nakonec našel dopravu za polovinu cesty, a tak to nakonec stálo za to.
Krása jménem Koh Samui
Koh Samui je v podstatě první samostatný ostrov, na který jsem se v Thajsku podíval. A stálo to za to.
Když jsem se vydával na ostrov, rozhodl jsem se poprvé vyzkoušet couchsurfing, a tak jsem se nechal zdarma hostovat u kluka z Filipín. Po dlouhé době jsem se vyspal na pořádné posteli.
Ostrov plný přírody, který v postatě celý objedete okružní jízdou za 3 hodiny. Filipínec mi ukázal zajímavá místa, a tak jsem si ostrov rychle zamiloval. Takové ticho jsem na pláži ještě nezažil.
Žádní turisté, skoro žádní lidé, a na moři ani vlnka. Jen ticho, moře a slunce. To ale samozřejmě neplatí o celém ostrově.
Teď už jsem zase na chvíli v Phuketu. Přijel jsem tady na svátky, které byly opravdu zajímavé, nechal jsem si upéct veganský cake a teď chci chvíli něco popracovat, než se zase vydám dále.
Dalším cílem budou ostrovy. Jedním z nich bude ten, na kterém se točil film Pláž s mým oblíbencem Leonardem :-))
A tak se teď zase na chvíli loučím a posílám krásný pozdrav <3
